covaly přes primitivní formu básnickou jak mladé
spolupraco\'níky Tylovy tak i věrnou č-tenářku "Květů« a jejich redaktora.
Boženu Němcovou.

Ze členů "Mladé Čechie«, kteří do "Květi'J" horlivě pfispívali.
vynikali zvláště Karel Sabina a Václav Bolemír Nebeský. Karel
Sabina neodvážil se s nejsmělejšími básněmi v tomto duchu
vzletně napsanými do časopisů českých, nýbrž otiskl je v .• Hronce" r.
183i ;78 S výmluvnou prudkostí sobě vlastní vrací se tu Sabina
k myšlence o slovanském jitru, které zaplaší současnou temnotu.
Pro básně B. Němcové zajímavo si všimnouti mezi těmito
skladbami krátkého "Blaníku", odkud volá z .• bludného spaní« hrdiny
k jarobujnému jitru, a pak prostřední sloky básně "Slovan«. kde
se potkáváme i s poetickou geografií "Slavného rána«:

"z lúakol/oJských hor sc dívá Sloval/, dCl/l/ice kdy vyjde.
kdy to božské světlo světIl v kraje naJe asi přijde;

hle, juž temena Urálská ja.51lěji se třpytějí,

Visla, Tatry, Černé hory v jitru se osvícejí.«

V. B. Nebeský projevil svoje činorodé, slovansky mesiášské
vlastenectví jednak články, jednak básněmi. Ze statí jeho sem
hledících jsou nejdůležitější posudek Jablonského sbírky ve
"Vlastimilu" roku 1841, kritická úvaha o vlastenecké poesii v
"Kvě
tech" roku 1844 a silným osobním citem. obracejícím se přímo

k Boženě Němcové, podbarvená improvisace "Třetí říjen 1843«

v »České včele" roku 1845; jsou rozebrány a dílem i citovány
Hanušem19: na nich většinou zakládá se, co jsme řekli svrchu

o prohloubeném vlastenectví v "Mladé Čechii". Z vlasteneckých
básní Nebeského položil Hanuš2G právem hlavní di'Jraz (kromě
zlomku »Bard,,) na dvě skladby, otištěné v »Květech" roku 1842,

tedy v té době, kdy Němcová se s Nebeským di'Jvěrně stýkala;
skladby ty jsou nadepsány »Mroucí bojovník" a "Básník" a 75