stranně díváme zkřivujícími skly radikální recense Havlíčkovy,
stál snahám »Mladé Čechie« velmi blízko. Hlásal často
rozhodný, veřejný čin, uvědomoval si vážnost politické situace,
burcoval muže i ženy z malátné mdloby. Jeho básně, dnes i u
literárních dějepisců zcela zapomenuté, zaznívají tóny »Mladé Čechie«
a jsou spřízněny s vlasteneckými verši B. Němcové velmi těsně.
Roku 183!í zahájil v »Květech« cyklus polohistorických
obrazl»Listy z kroniky Tyla Horníka«, jehož pak nedokončil,
plamennou apostrofou svého národa, kde střídavě obracel se k slavné
minulosti i budoucnosti české a kde stále obměňoval myšlenku
»slavno je státi mezi národy Čechem«. V básni té čteme dvě
strofy, jež poskytují výmluvné paralely k básním V. B.
Nebeského i Boženy Němcové:

"RckoV(~ vzll/Iru - z temnosti neznámých hrobll.
zati'cste krunýřem, i zazvučte mcči.'

Hlásati budil slavnou bojll našich dobll,

naši #IWOll o vítězný věnce pNi;

zalítne bázeň ubler/lá z matných syml,

paže se hotoví pro spáSli SVOll k hnil.

Procitněte r/(Ivy! - větnllll zašeptejte,
vlastí lhajícím zdobu (-('sk/> krásky;

vy pak naše dívky, na ty zvěsty dbejte,
větry znají, jež vás k vlasti pojí, pásky;
svat/> jsou to zvěsty, mluví drahá máti,
vdNná vlasti dcera bude se k ní znáti.«

Ste jným způsobem zaznívají v básních »Zpěvcům«, »] ako v
ranní zlatoskvělé záři«,17 důrazné a vřelé tóny víry v probuzení z
národní malátnosti k veřejnému činu a touhy po spolupráci žen a
74 mužů v díle osvobození. Jest nesporno, že tyto myšlenky uchva-