roku pHštího. Roku 1843 bylo milostné pl'átelství Němcové s
Nebeským v nejkrásnějším rozkvětu a v něm setrvalo až do
odchodu mladého medika do Vídně 3. Hjna 1843, Do této doby spadú
vznik obou hlavních vlasteneckých básní Nčmcové, závislých na
myšlenkách i poesii Nebeského.

Podlipská líčí s náladovým umčním obratné vynalezatelky
velkých scén jarní výlet B. Němcové s Nebeským do šáreckého údolí
a do Hvězdy: při návratu do Prahy přes Strahov zasvčtil
Nebeský Němcovou do Heglovy filosofie, kterou krásná posluchačka
rázem chápala, Němcová pak byla okouzlena jarní nocí a
pohledem na Prahu u svých nohou. Jímavé líčení Podlipské, kterú se
odvolává pHmo na vypravování obou účastníků, vyznívá emf
atickými slovy: »Duševní obzor otevřel se jí náhle. Jediná
rozmluva s mužem vzdělaným v okamžiku nadšené nálady jí
postačila k takovému značnému pokroku. Vesmír otevřel se jí.
Opojený duch stápěl se v jeho šero, oblétal jeho světla. V tom
labyrintu nekonečna zjevil se jí malý, avšak intensivně jasný bod.
To byla česká vlast. Ta vlast, kterou babička tak vřele milovala.
Byl to český lid. Ten lid, z něhož babička se zrodila, v němžto
ona se vyvinula. Němcová, přišedši domů, napsala sloku za
slokou báseň Českým ženám«Yl Kriticky soudícímu čtenáři neujde,
že Podlipská, opírajíc se o ústní zprávy dvou účastníkfl, napsala
se silnou fantastičností náladovou báseň v próze. Již údaje
nejsou přesné. Kontekst mluví o »májovém večeru«, a přece báseň
»Ženám českým«, otištěná v »Květech« dne 5. dubna 1843,
nemohla vzniknouti po březnu 1843 a ovšem ani před létem 1842,
kdy se Němcová dostala do Prahy, tedy nikterak pod dojmem
májového večera. Podlipská se zmiňuje o »jediné rozmluvě", ale
podle všech jiných údajů jest pravděpodobné, že Němcová
mluvila s Nebeským již před tímto jarním výletem. Podlipská uvádí
večerní náladu, z níž sloky »Ženám českým« vznikly, na dva
mo
tivy, na Heglovu filosofii a na dojem jarního večera nad Prahou, 71