smyslové očarování, ani hra nálad ani vášnivost těla, tím méně
erotická marnivost, vzhlížející se v zrcadle sebe sličnějším. V
horoucí znělce čtrnácté zapři sahá básnířka milence naléhavě, aby
ji nemiloval ani pro úsměv, ani pro pohled, ani pro vděk řeči,
ani pro stejný rytmus myšlenek, ani posléze pro pocit míru,
nýbrž jediné a pouze pro lásku samu (»for nought except for love's
sake only«), a příkazu toho dbá i jako umělkyně s krajní
přísností hrdé duše a soustředěného srdce. Základním akordem
»80netů portugalských«, rozvedeným podle všech pravidel
komposice lyrické, jest vděčná pokora, která k milenci vzhlíží jako
květný kalich svlačcový se obrací po životodárném slunci:
zavřen chvílemi v tesknotě podmračných dnů, otevírá se vstříc
paprskům a ssaje do Hehkých svých lístků okvětních všecky barvy
slunečního vidma; přikrčen k zemi trpěl pomyšlením, že mezi
ním a sluncem stře se nekonečný vesmír, nyní kvete a voní
jistotou, že spojen jest s dárcem života teplými proudy lásky.

Znčlky Elišky Browningové mají přísnou kázeň čisté linie,
která pohrdá přízdobou ornamentu a lichotkou smyslové barvy;
nesou se těžkým rytmem složité meditace, na míle vzdáleným od
půvabné bezprostřednosti prosté písně; uchylují se k obrazům
učeným a hledaným, které milostný děj často monumentalisují,
ale zřídka zpřítomňují; jejich uměle větvené sloky nepodplácejí
ani roztomilostí úsměvu, ani koketerií gesta - jef Eliška
Browningová z žen, které před zraky lidí nevycházejí ani na krok bez
závoje, buď pro cudnost srdce, buď pro citlivost pleti, aneb pro
obojí ... Jakým ne odolatelným kouzlem však nadána jsou právě
proto její vzácná přiznání plachých důvěrností, polibku takmH
bratrského, výměny kadeří, dětského oslovení! Jakou flétnovou
melodií šumí v posvátném tomto tichu jméno »miláčku«
(»Beloved«, »my Beloved«, »my own Belowed«)! Jaký proud světla
ozařuje zde každou zmíněnou relikvii styku přímo nadzemského!

58 Bylo třeba těchto atributů teple lidských, aby z básní nadobro