oltáře budovala renesance a obnovovala francouzská revoluce:
osvobození vnitřní bytosti ženské. Ale jak jinak pojímala každá
z nich své poslání! George Sandová, vášnivý, překotný,
krevnatý temperament, obdařený čistě francouzskou schopností
zjednodušující logiky a opětně puzený prudkostí smyslných dojmů
a zážitků k myšlenkové nedůslednosti, nacházela v životě všude
bolestný a krutý nesouzvuk. Již obraz ženy, který vymalovala si
její obraznost odvážným štětcem, příliš namáčeným do temně
rudé krve srdce, byl pln disonancí: ženský typ George Sandové
slučuje ideál osvícenského století o ženě pronikající a ovládající
vše vítězným rozumem s romantickým karakterem, jemuž nade
vše jest tajemné sežehnutí v bezvědomém požáru vášní, ba kdesi
na dně tohoto sfingovitého ženství usmívá se záhadně a lákavě
žena-příroda, odkaz to Rousseauův. A tuto citlivou dobrodružku
a věčnou cizinku ve světě staví George Sandová do
nepříkřejšího odporu k společnosti: žena se má vymknouti obecnému
řádu, má se silou své osobnosti vzepříti jeho zákonům, má si
bezohledně vyvzdorovati své místo ve světě. G. Sandová žila
tragické takové nesouzvuky celou osobností a platila za pravdivost
svých požadavků krvavou daní srdce; odtud ta strhující síla
jejích společenských fantasií, které jsou romantické, avšak nikdy
vylhané.

Eliška Browningová, která se podivovala G. Sandové, ač u ní
pohřešovala »půvab andělský« a »čistou ženskost«, byla naopak
vzorem povahy souladné. Anglický domov jí daroval vážnou
snivost, zamyšlenou něhu, zdrželivý odstup od skutečnosti a obrátil
její bohatý intelekt k myšlení skladnému, které buduje a slučuje,
kde analytický Francouz dělí a boří. Uzavřená výchova mezi
básníky a slovníky, dlouholetá nedobrovolná klausura mladé
choré dámy a později esoterické soužití s milovaným mužem
uprostřed cizinců, to vše zajišťovalo Elišce Browningové, že
skuteč
nost nedotkne se jí tak bezprostředně a prudce, aby při nárazu 53