Humanističtí učenci, znající Venu,ši i Evu jen z latinských knih
a přeplněných komentářů, kreslili vítězoslavné průvody
bláznovství a v nich vozík Venušin, osazený ženami propadlými freji a
neblahé milosti, a staré české korespondentky vyplnily své řádky
prostými projevy obětavé lásky manželské. Důmyslní skladatelé
různých politií a správoven varovali před vládychtivostí a
ctiHdostnou ješitností žen, kterouž stará a dávná království
zhubena a v niveč obrácena byla, jak mnohé poučné příklady ze
starých mudrců a kronikářů vytažené ukazují, a zatím na českých
statcích hospodařily rozšafné a moudré šlechtičny, rozmnožujíce
jmění a zboží svých manželů a pánů, bojujících proti Turkům,
zapřisáhlým vrahům jména božího a národa křesťanského.

Ba, lze o českých těch paních říci mnohem více: byly
zachránkyněmi českých svérázných tradicí, kdežto, podle slov
mravokárného kněze těch časů, muži tak zavrhli pt-edků svých mravy
šlechetné, jako zavrhli jejich kro je a tak cizích národů přijali zlé
obyčeje, jako přijali cizí šaty. Šestnáctý věk znamená v Čechách,
podobně jako v celé říši římské národu německého, pronikavý
obrat nejen bytu společenského, nýbrž i cítění a myšlení
jednotlivcova. Zjemnění života citového, produševnění všech projevů
jeho, náklonnost k měkké lahodě a něžnému půvabu: vše, co
mělo dáti v zemích šťastnějších podklad nové, vybrané,
uhlazené a výlučně umělecké kultuře XVII. století a co bylo jen
zvláštním odkazem renesance, odklánějící se postupně od
původního neobmezeného kultu osobní síly a individuální
svobody - vše přichází, byť zprvu zcela nesměle, v druhé polovině
XVI. století do oblasti české ode dvora do šlechty, ze šlechty
do měšťanstva.

Veliký úspěch a rychlé vítězství mód a mravů francouzských,
italských a španělských, do nichž stesky- plní všecku slovesnou
produkci doby Ferdinandovy i Maxmiliánovy, jsou pouhými
vněj38 šími znaky velikého hnutí evropského, přelévajíce se na českou