nosti. Za P'Ůběhusvětové války, kdy se na evropských bojištích
se střídavým štěstím hrálo o života bezživotí českého národa,
nezbývalo dlouho než v bezmocné trpkosti bráti do rukou všecky
ry zažloutlé lisry aprož.ívati nad nimi, kolik tvořivé síly jest
v nich utajeno pro plodnou službu budoucnosti. Za to na konci
evropského zápolení a tím i na začátku nových politických dějin
českých, přibyla z plnosti velké doby další poselství důvěry a

jistory, z nichž hlavně dvě tvoN základní deklarace nové
svobody a samostatnosti.

Včerstvé a hrdé paměti zůstávají podmínky, z nichž vznikly
jak dubnová »Ná ro dní přísaha«,proslovená úsryAloise Ji[áska,
tak vánoční blahozvěst,pronesená prvním presidentem
Ceskoslovenské republiky, T. G. Masarykem,· netřeba
tedyopakovati je. A stejně ví každý občan obnoveného českého státu, že
k sobě co nejtěsněji náleží ryto tak veliké projevy, první,
jakožto vyznání víry uvědomělého a neohroženého domácího
odboje, druhý jako poslední útěšné slovo diplomatické i branné
akce zahraniční. .. jsou to dvě úměrně rostlé větve téhož
společného pně. Hledajícepgdle dávné výzvy Palackého místo pro
staré, avšak omlazené Cechy v nové Evropě, činí to však oba
dějinné projevy dvojím od sebe velice rozdílným způsobem.
Jejich společná snaha opříti se o pevný pilí,. nejvznešenljší
tradice vlastenecké jest ovšem na ráz patrná: citátem z
Komenského Kšaftu skončil km~tný řečník v dUbnu Národní přísahu,
aby prorockým místem z téhož drahého dokumentu v prosinci
stařičký president zahájil své první poselství. Duch Národní
přísahy zůstává tradicionalistický, ač příklad a požehnání
předků burcuje z hrobů na posilu čistě moderních ideálů; stará
Praha s královským dvoremfiříkovým s vítězným průyodem

17