15

jakoby vůbec netušil dosahu svých prosto'
my~lných slov; vyp-ravuje, dle případného
výrazu Kurnbergerova své legelidy jako "enfant
terrible katolicismu".

O podivuhodnou směs krajní naivity a
kritického ducha !3dílí se s Kellerem
básníkhumorista, rozmarný ironik, šibalsk)'
vypnl.vovatel na české půdě Jan N eruda. Několik
charakteristických básnických čísel knihy
"Ballady a ;romance" přimýká se těsně k
uměuměleckému pojetí "Sedmi legend". Také Jan
N eruda pokusil se v této ',knize zhostiti se
churavé vlastní osobnosti, vymaniti se na čas
z nepokojné své doby, přemoci zneklidňující
otázky a pochybnosti své generace; i on
usiluje stvořiti dílo nečasové a neosobní, jako
Keller chtěl v "Sedmi legendách" podati
"protest proti despocii časového ve volbě
látky" (výrok Kellerův k Emilu Kuhovi).
V "Balladě tříkrálové", "Romanci
štědrovečerní" a v "Balladě o svatbě v Kanaan"
volí i N eruda legendární děje ze staré
tradice prvních století křesťanských, aby jim
podložil novou tendenci a jiný smysl; i on,
náboženský skeptik, \anthropomorfisuje tu
s 'krajní naivnosti a stylisuje božství způsobem
lidové prostoduchosti. V těchto rozkošných
příbězích ze života Ježíšova vypravovaných
slohem lidové vroucí poesie, N eruda dospívá
mistrovství, jako důsledný stylisator, jenž
dociluje prostoty, aniž lze pozorovati, že tato