14

ný výraz kdysi v přípitku na počest
liberálního bohoslovce Al. Schweizera: "Jsou,
nemýlím-li se, dva druhy theologů: jedni. kteří
stojí nad milÝm Bohem, druzí, kteří stojí pód
ním. Alexander Schweizer náležel vždy k
tomuto druhu: ať žije I" Kdo však, zdůrazňuje
v "Sedmi legendách" jen tuto satirickou
stránku, buď knize vůbec nerozumí, nebo jí
rozuměti nechce.

Bezprostřední naivita jest jistě dominanta
všech .legend Kellerových; jest nám,
jakobychom se náhle octli mezi starými obrazy
Lochnerovými neb Carpacciovými, zdá se
nám, že přenášíme se do prostoduché
literatury XVI. věku, kdy Bůh-Otec zkoušel
rozcuchané a rozpustilé děti Eviny z náboženství
dle lutherského katechismu, jak nám Hans
Sachs vypráví; dětská prostomyslnost
převládá. V mythologii a legendě promítá se tato
naivita důslednou anthropomorfisací, která
všecky poměry božské a pomysly theologické
překládá do lidského života, dávajíc Bohu
i Madonně veškeré attributy člověka. Keller
dívá se na neb:ei a jeho příslušníky v "Sedmi
legendách " oddaným zrakem katolického
děcka neb věřícíma očima katolického ná·
roda v jeho dětství a tento zrak vidí jasně
a podrobně každý nepatrný detail, každou
podružnou maličkost. N adšen'ý vyznavač
Feuerbachův, znající přece pronikavě
psychologii kultu i náboženství, tváří se nevinně,