1-

sků ze zapomenutého škváru, pvčal jsem je
vyprávěti nasládlými a svatými slovy
Kosegartenka a udělal pak z toho eroticko-světskou
historii, v níž "Panna Maria jest ochrannou
patronkou všech vdavek chtivých."

Zříká-li se tudíž Keller sám výslovně látkové
původnosti a novosti motivů, zdúrazňuje tak
zároveň své pointy a svá pojetí. Teprve u G.
Kellera stává se Theofilus milencem svaté
panny Doroty a teprve v jeho legendě
znamenají jabI:čka dívčími zuby nakousnutá
brzký sňatek milujících v ráji; teprve u
humoristy švýcarského končí mučedník církve
Vitališ v náručí vzácné slečinky jako vzorný
manžel a dokonalý světák; Kellerovou
invencí jest svůdné kouzlo krásného ďábla, jemuž
podléhá. i sama svatá Panna, jakož vroucně
rodinný ton, jímž vyznívá "Panna a
jeptiška". Keller nechává církevním legendám
jejich dějový podklad, ale mění jejich tendenci;
vypravuje jejich starobylé znění, ale skrývá
za ním jiný smysl; zůstává i při legendární
látce rozmarným humoristou, ironickým
čtverákem, moderním 'šibalem. Tímto združením
zdánlivě protichůdných rysů, legendárnosti a
humoru, posvátnosti a ironie, vzletu a
intimity, středověkého romantismu a rázovitého
moderního realismu stvořil Keller nový genre
literární, úplně odlišný od vší dosavadní
poesie legendární.

Před Kellerem znala poesie dva zcela