10

máně "Thais" sledoval tytéž krásné hříšnice.
za nimiž konal svoje podivné výpravy
i "Svatě zlý Vitališ" . Náš J. Zeyer zpracoval
s legendárním !pathosem a s liturgickou
vznešeností náměty dvou marianských piec
Kellerových: v "Sestře Paskalině" čteme
raffinovanou variaci motivu "Panny a jeptišky", k
němuž v poslední době vrátil :se i
psychologický bystrozrak Maeterlinckův v "Sestře
Beatrici" a jejž v krajní naivitě lidové pověsti
zaznamenal také A. Heyduk v "Legendě o sv.
Blaženě" ("Za dlouhých večerů"); "Panna a
ďábel" stýká se se Zeyerovou "Legendou o
rytíři Albanu".

Keller však nečerpal přímo ze staré
latinské a řecké literatury legendární, nýbrž našel
látku sebránu v německé knize podružného
významu v "Legendách" Ludvíka Theobula
Kosegartena, (1804), jenž tutéž látku
zpracoval též veršově ve spisku "Sagen der
kirchlichen Vorzeit". Na různých místech prvního
svazečku "Legend" snesl Kosegarten motivy,
jež Keller přebásnil a chvílemi i komplikoval
(tak hlavně V "Taneční legendě"). O poměru
svém ke Kosegartenovi praví Keller sám
rozmarně v listě adressovaném básníku F.
Freiligrathovi: "Našel jsem sbírku legend od
Kosegartena, vyprávěnou neahrabaným,
pobožnůstkářským a prostoduchým slohem, což
u severoněmeckého protestanta jest
dvojnásob směšno. Vybral jsem sedm neb osm kou-