9

tinový košíček" a "Legenda taneční" patří
východní literatuře legendární, ač utěšený
příběh o svaté Dorotě se zálibou vypravován a
zpracováván byl i na západě. V rytířském
feudalismu dvanáctého a 'třináctého věku
tkvějí kořeny tří legend Marianských, "Panna
a ďábel", "Panna a jeptiška" a "P;:uma jako
rytíř"; jsou tu volné variace různých motivů
rozsáhlého svodu "Livota Mariina", který za
nadvlády rytířské a klášterní kultury
přecházel z lithurgické literatury laÚnské po částech
do písemnictví národních, obohacován na·
mnoze o rysy místní a tradice domácí. I bu·
duje G. Keller na podkladě ohromné
literatury legendární zahrnující mnoho tisíc čísel
a objímající veškeré křesťanstvo, které
dochovávalo tak v církevním rouše novellistické a
romaneskní trosky klassické.

Tato legendární literatura stala se hlavně
od dob romantiky hlubokou studnou
moderních básníků, jichž časový a místní exotismus
libuje si v bizarrních a úchvatných sceneriích
skytaných naivními povídkami středověku;
i látky Kellerem v "Sedmi legendách"
přcbásněné, vracejí se mnohonásobně v
poesimoderní. Nehledíc k Flaubertovi, jenž před
"Pokušením sv. Antonína" často hnal svoji
archaeologickou vášeň do vyprahlých pustin
egyptských, mezi vychrtlé anachorety
sváděné luznými fantasmagoriemi rozkošnických
žen, byl to A. France, jenž v barvitém ro-