"D a s ,s i n n g e di c h t" (1881). Poslední
velká práce básníkova, přesně a úměrně
komponovanýromán "Martin Salander" (1886)
vymyká se jinak širokému rámci této štědré
peruody; není tu již světlý a jasný vzduch
babího léta, nýbrž dýchají sem chladným
a přísným svým vanem blížící se Dušičky.
Ty nedaly skutečně na sebe dlouho čekati;
když byly již uvity všechny vonné kytice a
upleteny všecky barvité věnce a když
chladné slunce stálo již nízko, přišel smutný ten
den. V polovici roku 1890. záhy po
sedmdesátých svých zrozeninách, oslavených
nadšeně všemi přáteli a ctiteli velkého švýcarského
básníka, odešel Gottfried Keller na vždy do
zahrad, kde stále zrají sladká. a 'vonná jablíčka
svaté Doroty.

"Sedm legend", které zahajují nové
údbbí tvorby Kellerovy, zaměstnávalo básníka již
za berlínského pobytu r. 1854 a 1855. Tehdy
na samém sklonku let putování a učení, jichž
radosti a nejistoty, smutky a pochybnosti
vypěl ve dvou svazcích "B á sní" a "N o v ě
jš 'í c h b á sní" a jež zpívajícími barvami
Boecklinovskými vymaloval na širokém
plátně "Zeleného Jindřicha", nastala chvíle, kdy
Kellera svůdně lákal smělý experíment
napsati dílo nečasové a neosobní, zbaviti se na
okamžik vlastního nepokojného já a
vystěhovati se na chviUi z ,trýznivé a trudné
přítomnosti. Tak sáhl přesvědčený vyznavač Feuer-