113

publicistice, přidržuje se především vzoru, jez podávalo
jihoněmecké hnutí svobodomyslné. Skutečně toto sloučení knižní
theorie a životní praxe, poznání naukové i reálního jest 'rys,
jímž lIavlíček energicky se zmocňuje sympathií a obdivu
studentského světa, dávaje mu rázovitý vzor studia uceleného a
živoucího, které inspirujíc se bohatstvím a silou skutečnosti
opětně ji násobí a zmocňuje.

Ale důvod vnitřního hlubokého vztahu českého
studentstva k Havlíčkovi leží jinde. Havlíček jest typický
repraesentant mládí, zdravého, silného, energického mládí v našem
národním probuzení, které dotud má ráz stařecký, umdlený,
chladně rozvážný, studeně kontemplativní - teprve jím
vstupuje svěží, prudká, útočná mládež do českého obrozeného
života. Před Havlíčkem jest to jediný Mácha, kdo představuje
v českém duševním světě práva a touhy, odvahy a prudkosti
mladé duše. Dobrovský a Jungmann jsou filologové předčasně
sestárlí v prachu knihoven a poznání gramaticko historického;
svěží a bystrý Čelakovský snaží se vědomě a soustavně
spoutati, disciplinovati, organisovati svůj kypící temperame!1t
vyrovnanou, krasocitnou, přesnou gracií; Kollár jest dojemně
senilní již v studentských letech, kdy miluje studenou hlavou,
přemýšlí o kategoriích mrtvé a archeologické historičnosti, volí
místo živé a plnokrevné skutečnosti národní umělou a
vyhublou hypothetickou ideologii slovanskou, píše přežilými
akademickými formami literárními; sám Palacký, který do Prahy
přichází jako krásný, náboženskými i filosofickými krisemi
zaměstnaný mladý muž podléhající svůdnému kouzlu krásných

8