jsem jí -- tušil pouze.« Praha přinesla i toto
poznání.

Svatopluk Čech je umísťuje do čítárny starého
Národního musea a patrně do začátků vyššího
gymnasia: tam četl :P Máj « po prvé. Vzpomínaje na to
v autobiografii, parafrasuje lyricky scenerii básně
a skoro jen mezi řádky naznačuje, že postřehl H
jIstě správně! - jako dominantu skladby rozpor
krásy přírodní a žalného osudu člověkova; pak
shrnuje své vzrušení takto: »Když jsem knihu
do('etl, bylo mi, jako bych se probouzel z kouzelného,
1 ve své hrůze a truchlivosti čarovně krásného snu.
v němž se mi zjevil docela nový, netušený dosud
svět, a jehož vidiny ještě dlouho potom zaujímaly
v~echny moje myšlenky.« zdá se, že tento dojem
po celý život potrval, neboť podobným zpúsobem
karakterisuje Sv. Čech ».Máj« i později, ať vkládá
poněkud povšechnou chválu básnč »tak plné stesku
temného i žele a přec i čarovného krásy pele«
s poesií, »jíž věru žádné srdce neodolá« ve
»Zpěvníku Jana Buriana« do úst mladé, odnárodnělé
šlechtičně stelle, nebo ať sám vyznává v básni
~ Na Valdštýně« před domnělou Máchovou
podobiznou :l)však čarovný Í"\'llj Máj nás jímá, stále
svěží, neb vším tu mluví k nám ta, která věčně
žije, ta ve všech podobách vždy božská poesie~.
Avšak nezůstalo jen při poznání »Máje«. Velmi
pravděpodobně pročetl Sv. Čech oba svazky
prvního souboru Máchova, právě tehdy vydaného, jak
ukazuje nejedna přímá reminiscence na postavy a
motivy, vycházející z vedlejších ohnisek tvorby
Máchovy, na př. v mladistvém dramatickém zlomku
:pOldřich a Jaromír«, který navazuje přímo na
»Bratry«, nebo v burleskní figuře chvástavého
vojína v cyklu» Ve stínu lípy«, v níž byla zjištěna
filiace s pitvorným Bártou Flákoněm z Máchových
»Cikánů«.

32