SVATOPLUK ČECH

A KAREL HYNEK MÁCHA

Arn~ Novák.

Svatopluk Čech, vyznavač a básník tradic~,
přijal dědictví předních literárních osobností, které
naň působily silným vlivem, z rukou svého otce,
nadšeného zastance myšlenek předbřeznových a
zásad osmačtyřicátnických: Jan Kollár, Karel Hynek
Mácha, Karel Havlíček Borovský přistoupili k
vnímavému hochu prostřednictvím Františka Jaroslava
Čecha. Syn zaznamenal přesně ve svém
životopisném »Druhém květě« a v beletristicky upravené
vzpomínce »Pan Bri'ižek«, čím hyl básník »Máje« a
»Cikúnů« jeho rodičiim za .jejich mladosti: jak otec
byl vzrušen a naplněn blouznivým obdivem po
četbě »Cikánll«, jak recitoval paní Kláře se zápalem a
pohnutím epilog »Máje«, jak posloucha,jící, ale
nezcela chápající synek si zachytil odsud do paměti
dvě ze slavných metafor: »zbortěné harfy tón,
strhané struny zvuk.« Za litoměřického pobytu na
normální škole přistoupila po návštěvě u Máchova
hrobu k neurčité chlapcově tuše o básníkovi
Máchova lidská osobnost i se svou tragikou, která se
studentíkovi zdála býti zhuštěna do epigrafu:
»Daleká cesta má - marné volání«, vtesaného pod
postavou andělovou do kamene náhrobku, ale o
podstatě tehdejšího dojmu napsal přiléhavě po
pětadvaceti letech: »Nad mou mladou hlavou zašuměla
v onen den tajemná peruť vznešené poesie. Neznal

31