v prvních pracích dala konvenční výraz, kolísající mezi sentimentalitou a
titanismem. Jejím Damaškem se staly "nejvýchodnější Čechy", podobně jako kdysi
Ještěd Světlé. Zásadně zamítajíc aprioristický postup své učitelky, střehla se vnášeti
do lidu, který studovala s přesností vědeckého etnografa, moderní filosofii z
krásné literatury, naopak trpělivou empirií si zjišťovala, kterak východočeští
venkované dílem dožívají poslední fáze starého hnutí náboženského, dílem se účastní
nových proudů, kolujících mezi vzdělanci. Takto se přiblížila Jiráskově koncepci
o lidu jako vlastním nositeli dějin, ač byla Jiráska, přes stejně živý zájem
historický i národopisný, literárně vzdálena. Toho, čeho se jemu nedostává, měla
Nováková dostatek: umělecký smysl pro skladnou komposici a psychologický dar
propracované povahokresby, zvláště pak básnickou schopnost dáti organicky srůsti
objektivní látce s vlastními zážitky. I jest - vedle průpravné beletristické
kroniky českého emigranta "Jana Jílka" a sytého obrazu selství na Poličsku v r. 1848,
"Na Librově gruntě" - její románová studie o východočeském sektáři "Jiřím
Šmatlánovi" (1906), který končí v sociální demokracii, psychologickým obrazem
stále nepokojného hledání pravdy, rozsáhlá skladba o rozkladu a zmaru
náboženských blouznivců na
Skutečsku, "Děti
čistého živého" (1909),
věčnou tragedií
idealistických synů Ducha, nad
nimiž vítězí synové
Světa; románová
monografie o zbloudilém
knězi buditeli, "Drašar"
(1914), typickým
příběhem romantického
ilusionismu, hynoucího v
okovech smyslů a v
kalu poměru. Ale tato
objektivisace,
provedená s mužným
realismem, patrně
spisovatelce, vyrostlé z
romantiky, úplně
nevyhovovala i hledala občas
protiváhu v lyrickém
subjektivismu
legendárních a báchorkových
prós; tu, v knihách "S
kamenité stezky" a
"Výkřiky a vzdechy",
podává v nekonečné
melodii wagnerovské
zpověď vášnivého
srdce, věčně vzdorného
boje s osudem,
tragického hledáníAbsolutna.

Aby vysvitla
genetická spojitost Karla
V. Raise (1859-1926),
jenž jest populární

Teréza Nováková v Proseči. (Podobizna z konce života.)

143