jihočeské vesnice za třicetiletí, v jehož středu leží rok 1848, jsou rámcem, do
kterého dovedl kronikář-básník vměstnati zápas sedláků s panským velkostatkem
a židovskou lichvou, ohrožení zděděného ducha reformačního úskočným
jesuitismem a nebezpečí uchystané českému venkovu emisaři krále pruského; někdy se
tato témata skutečně proměňují v románový děj, typického dosahu, kdežto jindy
se probírají jenom v nekonečných diskusích; za ně básnicky odškodňují úchvatně
životná líčení zvykoslovná. Pod těmito letopisy, jejichž nositelé se mění a často
na čas ztrácejí, se však, na rozdíl slavnějších a přece mělčejších Chl opů
Reymontových, skrývá něco hlubšího: hledání zákona božího v labyrintu světa, jež ztěles·
ňuje "silný křesťan", sedlák Kojan, jedna z nejpamětihodnějších postav českého
románu vůbec. Holečkovi se podařilo - a to nejen apriorní spekulací, ale též in·
tuitivním pohledem do duší krajanských - uvésti jihočeského sedláka XIX. věku
do vnitřní souvislosti s domácí reformací náboženskou i se slavjanofilskými a ná·
rodnickými koncepcemi duše slovanské a nadto obklopiti básnickým kouzlem
nevinné přírody, posestřené s prostým srdcem lidským.

Náboženskému agrarismu Holečkovu, který dílem předjal, dílem domyslil
zemědělské hnutí české a vzpurně se odlišil od měšťanského liberalismu jeho
životního prostředí, se dostalo významné odvety se strany katolické. Někdejší
stoupenec katolické Moderny a vůdce kněžského reformního hnutí, Jindřich
Š. Baar (1869-1925), uvědomělý syn jadrného Chodska, postavil proti
Holečkovu typu hloubavého sedláka oposičního hlavně v monumentalisujícím "Janu
Cimburovi" (1908) svůj protilehlý ideál katolicky věřícího venkovana, pokorně
oddaného do vůle boží a čerpajícího nemenší sílu ze spojení s Bohem než ze
služby půdě. Znaje lépe než kdokoliv z jeho vrstevníků mravní i společenské krise
venkovského duchovenstva, zachytil ve svém účastném a střídmém realismu, osvěd·
čeném také v širých kronikách probuzenského Chodska, nejlépe po Šmilovském
postavení katolického faráře uprostřed katolického lidu. Tento názor křesťanství
shovívavého, ba úsměv~ého, jež nachází duchovní hodnoty v zdůvěrnělém světě
smyslovém, vyjádřil také Baarův
chodský krajan, Jan František Hruška,
který mínil býti jenom národopiscem a
objevil se poetou jadrné a kořenné
prósy, hlavně gnomické. S jeho
bajkami může soutěžiti z příbuzných
druhů leda šťastný pokus česko·
bratrského bohoslovce, Jana Karafiá·
ta, o zvířecí báji broučkovskou, oza·
řovanou laskavým křesťanstvím biblic·
kým, v němž se dětská prostota čisté
mysli dobře snáší se záměry
mravoučnými.

Také Teréza Nováková
(1853-1912), v duševním typu, ve feministic·
kých snahách v básnickém nazírání
blízka své učitelce Světlé, hledala se
dlouho jako Josef Holeček. Rozsáhlé
vzdělání historické, průprava
národopisná, znalost germánských literatur
a v neposlední řadě tragické zkušeno·
sti mateřského srdce stále zraňované·
ho pomohly jí překonati mladistvý
světobol ženské byronistky, jemuž

Josef Holeček z pozdních let.

142