vášnivý hyl u něho združen s pronikavým a hezohledným pudem spekulativním,
který se nezastavil před ničím, ani před nejtemnějším nihilismem myšlenkovým.
Toto vše hyl o vtěleno do povahy romantického hásníka s divokou, neukázněnou
ohrazností, se smyslem jak pro hudehní, tak barevné valeury slov, básníka, jemuž
však osud dopřál jenom nejprvnější rozlet. Mácha, který celou náplú své doby
nenasytně prožíval, nespokojil se tím, že si osvojil Goetheova "Fausta" a N
ovalisova "Heinricha von Offerdingen" a vůbec celou německou romantiku s její
básnickou metafysikou, nýbrž jako první u nás se zahloubal do hrůzostrašných
fantasií romantiků polských, kteří ho seznámili také s Byronem; byla to, vedle
divoce smyslné a žárlivé lásky k dívce pochybné pověsti, největší událost Má·
chova života a spolu také závažná událost pro celou českou literaturu. Kdežtn
Kollár čerpal předtím u Byrona hlavně jen pro svou antikvářskou elegii,
pozdravil v něm vášnivý individualista Mácha, jehož lordova politika a sociální
kritika a satira nezajímaly, básnického revolucionáře, který rozbíjí formy a mísí
do skrovných a matných příběhů lyrickou refleksi, citový stesk rozervaného
srdce a malebnou krajinomalbu; mimoto učarovaly českému žáku divoké
scenerie, zločinné postavy, hrůzné zápletky anglického básníka.

Máchova díla, kde tento prudký vliv jest nejprve otrocky přijímán, pak vědo·
mě překonáván, posléze pojat jako kvas osobitého procesu tvůrčího, následují za
sehou rychle v průběhu jediného pětiletí a vykazují různé formy. Zlomkovitý
a nejasný "Mnich" není, než ohlasem beztvárných veršovaných povídek
Byronových. Nedokončený cyklus autobiografických novel, "Obrazy ze života mého",
i s mrazivě visionářským jinotajem, prodšeným metafysickým děsem, "Krkonošská
pout", se vrací k hudební komposici a krajinářské malebnosti německých roman·
tiků. Ti zápasí i v historickém románě z předhusitské doby "Křivoklát",
myšleném jako část románové tetralogie, s byronovskou psychologií a dějinnou
dialektikou, ale projevují se úmyslnou disonancí grotesky a vznešenosti na pozadí skvě·
lých krajinných scenerií, zachycovaných nejraději v noci. Nejtemnějším fatalistou
hyronským jest Mácha v prožitém románě žárlivosti a pomsty, "Cikáni", pře.
plněném romantikou cikánskou, židovskou i vlašskou, zasazenou do divokých
skal pod pitoreskním hradem.

Odsud vnikl nejeden motiv i do hlavního díla Máchova, lyricko epické básně
s haladickými mezihrami "Máj" (1836), která tolik pobouřila současníky a dnes
se obecně považuje za východisko nového vývoje básnického. Německá
romantika loupežnická, hyronské motivy a hlavně také tragický vlastní prožitek
Máchův spolupracovaly na hrůzostrašných osudech loupežnického hejtmana a
otcovraha, který se v hásni připravuje na věčnou nicotu a před popravou loučí sc
se všemi krásami země; spanilost a necitelnost domácí přírody prožíval Mácha
stejně vášnivě jako spoutanost zotročilého národa, hezmocného tváří v tvář slavné
elegické minulosti. Ale protože se hásník dovedl ztotožniti se "strašným lesů
pánem", učinil ho neodolatelným mluvčím toho, čím překypovalo jeho vlastní
rozeklanné nitro: metafysické hrůzy z věčného nic, kterou již předtím vyjádřil
v úchvatné filosofické lyrice leopardiovského posvěcení hez rétoriky i dekorace,
a hásnického stesku nad ztraceným mládím, zaznívajícího nyvou hudhou a
rozpoutávajícího zároveň katarakty metaforické. Ačkoliv "Máj", podohně jako
současná díla zpřízněných básníků polských, není jednolitým celkem a ač na jeho
epické výpravě uvázlo mn~ho z jeho vzorů, přece se stal přímo symbolem poesie
v Čechách: za jeho melodií, za jeho obrazy, za jeho krajinnými barvami dumá a
teskní citová i myšlenková melancholie mládí, a my přímo hmatáme, jak jest
pravdivá a prožita. Máchovo jméno bude se v dalších fázích české poesie
ozývati nejčastěji.

116