nechybělo sice chuti, za to však času a hlubší průpravy. Ale v mravoličné povídce
společenské ukázal Tyl přese všecky nedostatky komposice, přes přemíru
sentimentality, přes únavnou rozvleklost podání budoucnosti cestu, nehledíc ani k
dokumentární hodnotě jeho věrných obrazů ze života, ani k jadrnosti a přirozenosti
jeho mluvy. Líčil-li vznešený a urozený svět podle ilusivních představa bez
nutných modelů, upadal do schematisování a plané konvence, která v jeho
"Posledním Čechu", zároveň s přecitlivělostí a frasovitým vlastenectvím právem
pobouřila a k upřílišeně krutému výpadu strhla K. Havlíčka, muže typu právč
protilehlého. Svéživotopisné Tylovy povídky o hercích, muzikantech a jiných
umělcích, vyšinutých z kolejí a stíhaných kletbou ~eniality i rozervanosti, na př.
"Pout českých umělců", jsou nejen prožity, ale i typologicky promyšleny a
nezůstaly beze vlivu na Pflegra i Arbesa; K. Světlá pak se opětovně přihlásila k
Tylovi jako svému vzoru, ať podávala studie vlastenecko-mravního přerodu
mladých českých žen, ať beletristicky řešila problém umělcova poslání v národě.
Tyl, upozorňovaný svým novinářským povoláním stále na sociální aktuality, byl
z prvních, kdo si v povídce, stupňující soucit v obžalobu, povšíml proletáře ve vsi
í v městě s jeho pokusy o vzpouru; nenapsal však v pracích "Ze života chudých"
a "Chudí lidé" sociálního románu, jako Sabina, Pfleger neb Arbes po něm, nýbrž
genrové obrázky povídkové; jindy vystačil s letmou skizzou, mravoličnou, jakou
pak zdokonalily
arabesky Nerudovy.

Takto za
soumraku romantického
období předbřeznového
vznikají v Čechách
náběhy k realistické drob·
nokresbě, souhěžně s

příbuzným uměním
Dickensovým, ale na
něm nezávisle. I v nich
se všecko soustřeďuje
kolem postav a
postaviček, vytržených ze
společenské souvislosti,
vynikajících nad
průměr leda
zvláštnůstkami zvykovými a někdy
pitvorností povahy; i v
nich živý soucit a
rozmarn·! humor oblévá
směšné a ubohé,
bloudící a hledající lidství,
í v ní ch se osvícená
humanita projevuje
naléhavostí snah a rad
reformistických. Teprve
Májovci domyslili tento
směr, neuvědomujíce si
většinou, že jim v 40. a
50. letech razil cestu
Josef Kajetán Tyl. Do
této vývojové souvislosti

Josef Kaietán Tyl z mladších let. {Podle soudobé litografie.}

114