v jiných oborech značně přesahují umělecký význam veršového jejich odkazu,
provázeného nemalou dočasnou popularitou, ale brzy zapomenutého.

Napodobitelé lidové písně přizpůsobovali své drobné, působivé a líbivé,
ale nejednou plané výtvory potřebám společenské zábavy a nacházeli pro ně
ochotně skladatele hudební, kteří tyto bodré a sentimentální kousky
zpracovávali jednohlasně neb i sborově pro zpěvácké kroužky. Takové zblížení básnictví
a hudby znamenalo vítané zmelodičtění lyrického slova, jež Kollár a vůbec
klasicisté ovládali kázní rétorickou; že se proti mužnosti básnických řečníků hlásil
nyní zpěvný živel ženský, dokazuje i okolnost, že v tomto sentimentálně
romantickém sboru zaznívá také hlas několika nenáročných poetek. Láska a víno,
kvetoucí zahrada a šumící háj, radost putování i rozkoš lovu, společenská zábava
a zpěv, především však krása domova a jeho sláva v minulosti jsou hlavní
témata této lyriky, jejíž přednosti i nedostatky ztělesnil věrný druh Čelakovského,
"panenský pěvec", Josef Krasoslav Chmelenský (1800-1839), jenž také
organisačně a teoreticky se zasloužil o zasnoubení básnictví s hudbou. Důsledněji než
Čelakovský, duch to o mnoho širší i hlubší, hájil estetického ideálu v životě a
umění a sloužil mu, v zásadách Jungmannova národního klasicismu, zvláště také
literárními a divadelními posudky jako jeden z prvních soustavných kritiků vkusu
sice vytříbeného, ale
bez útočného a dravého
temperamentu, s nímž
ho zanedlouho měl
vystřídati Havlíček.

Vlastenečtí
romantikové vplétali rádi po
vzoru "Slávy dcery"
do svých cestovních
"pomněnek"
krajinomalebného rámce hi.

storické vzpomínky
hlavně na
přemyslovský středověk; občas
jim tuhly v drobné
romance. Tato epika,
prosycená refleksí i
citovosti, o niž se pokou.
šel i Jungmann i
Mácha, vyčerpávala zájem
učence světového
rozhledu a evropského
vzdělání, Jana Erazima
Vocela (1802-1871),
než se úplně soustředil
na historická studia,
jimiž se stal
zakladatelem archeologie a dějin
umění v Čechách. Ztrá·
viv celou mladost v
cizině, nepřekonal
nikdy neohebnost a
strohost výrazu veršového,
což mu nebránilo, aby

Hrob Frant. Lad. Celakovského na Olšanských hřbituvech V Praze.

108