chovní jako přírodní vědy, dovedla k naukové práci kritické, konané ve službách
vlastivědy, získati také stoupence starších směri'l, naladěných pravověrně
katolicky, nezabránila tomu, aby se v rozporu, plodném í pro budoucnost, nestřetly
mezi jejími členy dva směry: jeden přísně kritický, pěstující vědu pro vědu,
pohrdající tradicí a hotový ji kdykoliv obviniti z předsudki'l a sebeklami'l, druhý
nadšeně vlastivědný, chtějící poznáním minulosti sloužiti národnímu sebevědomí,
navazující na starší jazykový poklad a chovající se k dílu předki'l apologeticky;
dvojice Dobner a Dobrovský na jedné, Voigt a Procházka na druhé straně
zastupují tento názorový antagonismus mezi našimi osvícenci XVIII. věku, kteří však
svorně psali o českých věcech latinsky neb německy.

Ale filosofická kritika po zpi'lsobu encyklopedisti'l na českou pi'ldu nevnikla
a kromě letmých zmínek v korespondenci hledali bychom marně dúsažnější
projevy revolučního ducha, který se odvážně vyrovnává s problémy společnosti,
Boha a církve; ani neohrožený Dobrovský nepropustil do svého vědeckého díla
životního podobné výroky a názory. Jako pro celou oblast katolického Německa
a zvláště pro Rakousko, jest i pro Čechy příznačno úsilí o tak zvané katolické
osvícenství, které se snaží smířiti církevní učení s novými naukami filosofickými
a vědeckými a položiti v životě náboženském hlavní di'lraz na snášenlivé a
lidumilné křesťanství praktické. Jeho pražský vi'ldce B. Bolzano, přítel Dobrovského,
požíval úcty a lásky u všech osvícených Čechi'l, vyšlých z katolického prostředí a
katolické výchovy a zajistil svému směru vládu nad duchy nejen uprostřed
ro
Leopold II. při návštěvě Král. České Společnosti nauk. (Nástěnný obraz v letohrádku královny
Anny v Praze.)

89