stejně jako jedinečná shoda slohu a karakteru posouvají ho v přímé sousedství
básníků, ač byl typem význačně učeneckým, nakloněným spíše k syntése než
k analysi.

Pozdní a vydatná studia v kalvínském Německu učiní z mladého Moravana
původu slováckého křesťanského humanistu s antikvářskými, filologickými a
vlastivědnými zájmy; po návratu do moravského domova jako bratrský kněz a
učitel v Přerově a Fulneku se oddá horlivě církevní správě a vychovatelství;
jest mu však teprve 28 let, když vojenská katastrofa jeho vlasti na Bílé hořc
přerve násilně dráhu klidně a uvážlivě nastoupenou. Po marném skrývání po
lesích a horách před katolickými vítězi opouští vlast, aby se do ní nikdy nevrátil;
ve vyhnanství, jehož větší část ztráví v Polsku a v Německu, stane se biskupem
Jednoty a vedle pastýřské a organisační činnosti provádí mnohostrannou poli.
tickou protihabsburskou a protestantskou agitaci; vclké nadějc rychle se střídají
se zdrcujícím zklamáním, z kterého nejtěžší jsou výsledky míru vestfálského. Pro
pedagogický důmysl, hlavně reformní snahy ve vyučování jazykovém, a pak i pro
své velkorysé plány pansofické, v nichž dřímou zárodky encyklopedismu
francouzského, nabývá světové proslulosti; MiIton a Oxenstjerna jsou jeho přáteli;
ve Švédsku a Holandsku, ale i v protestantských Uhřích reformuje školy;
poslechne vyzvání anglického parlamentu a dostává i pozvání od
Harvardské university v Americe ... čestný název magister gentium není nadsázkou.
Přitom vypil hořký kalich třicetileté války až na dno: prožije požáry, plenění, útěk
a bídu; ztratí svou knihovnu, materialie sbírané mnoho desetiletí, vzácné
rukopisy, ženu, děti a nakonec skoro celou církev; v Amsterodamě, kde ho snad
Rembrandt nedlouho před smrtí maluje, umírá unaven s 78 léty věčně zklamaný a
věčnč v Boha důvěřující vir desiderii.

Moha se v tom měřiti s jediným ze svých krajanll, důsledným svým
protinožccm Albrechtem z Valdštýna, má skutečně světový formát a protože vedle
mateřštiny užívá také světového jazyka latiny, do níž sám svá ncjvýznamnější
díla překládá, jest uznáván za evropskou veličinu. Jeho irenické snahy, směřující
od sjednocení evangelických církví k světovému míru a společnosti národů a
navrhující dokonce umělou řeč universální, nepřinesly ovoce. Jeho pansofické pod.
niky, zosnované ne dlouho po dvacátém roce a prováděné soustavně po celý život,
které metodou induktivní a v systematickém uspořádání chtěly v organický celek
obsáhnouti všecko vědění doby a skrze ně - per speculum et vestigium -
dospěti k Bohu jako nejvyšší a absolutní skutečnosti po pravé cestě světla,
ozařující poznání i mravy, zůstaly většinou zlomky. Zato jako pedagog Komenský
převýšil své německé protestantské předchlldce i jesuitské odpůrce. Tři hlavní díla
tu založila jeho světovou pověst: "Janua linguarum reserata" (1631) s proslulým
teoretickým dodatkem "Methodus linguarum novissima", "Orbis pictus" (1657)
I"Didactica magna" (1657): v prvních dvou zdokonalil vyučování jazykové, vychá.
zeje od mateřštiny a spojuje stále věcnou názornost s jazykovou pamětí; v po·
sledním, jehož původní znění bylo české, "Didaktika neboli Umění umělého
vyučování" (1632), dal osnovu pro celou výchovu školskou, které chtěl dopřáti mládeži
bez rozdílu stavu a pohlaví, v souměrnosti ducha a těla, v rovnováze věd
humanitních i přírodních, s jedinečným smyslem pro radostnost školy a ovšem v
důsledném propracování světového názoru křesťanského. Světu a cizině byla
určcna i zanícená latinská závět myslitelova a reformátorova, "Unum necessarium"
(1668), rukovět to křesťanského mudrctví, v níž soustředěné úsilí o vnitřní
dokonalost kamení v gesto světecké pod mrazivým dechem blížící se smrti a kde
stařec biblický dává vznešený příklad, jak po všech zkouškách a útrapách
odcházeti "vesele, v plném potěšení božím, s plesáním a triumfem".

Kdo chce však poznati Komenského spisovatele, nesmí se spokojiti jeho

60