Husův pomník v Kolíně od Frant. BílIť/l.

40

doprovodu svého úspěšného
půsohení homiletického.
Vynikající kazatel býval
církevní vrchností zván, aby
mluvil po latinsku na
kněžských synodách a aby tu
káral pokleslé mravy
duchovenstva; česká jeho kázání
v kapli Betlémské
zaněcovala zástupy. Proslulý učitel
akademický se stal za bojů
o dekret Kutnohorský,
vedoucích k vydatnému
počeštění učení Karlova, vůdcem
národní oposice na
universitě a projevil nemalou
politickou vlohu úsilím o
suverenitu českého státu i
odvážným horlením
protiněmeckým; nevěda o tom,
pokračoval v tendencích kroniky
Dalimilovy. Hlavně od doby,
kdy se přimkl k anglickému
mistru, uznanému církvi za
kacíře, a postavil po
Stanislavu ze Znojma v čelo strany
revoluční, houstla jcho
bohoslovná díla latinská,
parafrasující většinou předlohy a v
ničem se neuchylující od
scholastického rozvrhu a
postupu; cesta, spojující
nejrozsáhlejší z nich, starší a
rozvláčnější "Výklad Čtyř knih
Sentencí Petra
Lombardského", s pozdějším i vášnivějším
spisem "De ecclesia", vede od
zájmu čistě dogmatického k
zanícení etickému a
rozhorlení sociálně polemickému ¨
ale nikdy se zde duch
nezbavuje samozrcJmě
přijatých pout scholastického
realismu ani wicIifovského
pohledu na duchovní
skutečnosti.

České spisy Husovy,
zahájené drobnějšími
traktáty, na př. "Provázkem
třípramenným z víry, lásky a
naděje", vznikají hojněji
teprve v jeho nedobrovolném