práci za lidstvo ruce své, zchrtnul tělo a všechny
rozchuravěl ,smysly, může mrznout, může hladovět, na ul:íci
churav dokonat - kdopak se po tom ptá!« Anebo jinými
slovy: veřejnou i soukromou dobročinnost, kterou osobně
nezamítá, ale chce účelně organisovat, rád by Neruda
doplnil, ne-li vůbec nahradil starobním a nemocenským
pojišťováním, tedy institucí péče sociální.

Takto zrcadlí i malá ukázka feuilletonistického umění
ve zkratce typický vývoj Nerudova společenského názoru
od účinné lidumilnosti k sociálně reformní koncepci,
V}'voj to, jenž se zárovť11 kryje s jeho vyzráváním
lidským: bolestné citové zkušenosti proletářského synka se
přetvořily v kritické pojetÍ života a společnosti, ale při
tom zachovalo jemné básnické srdce svou spanilou účast
s veškerými podobami lidské bídy a lidského utrpení.

51