368

JABLONSKÝ JAKO EROTIK.

r. 1832 ptíšel studovat filosofii a kde po nedokončeném
noviciátu na Strahově jako právník a literát bojoval
s hladem a osudem, vane z četných nadšených projevů
citu historického, jazykového a slovanského, jak později
se projevil v pověstné deklamovánce ,Tfi doby země
české'. V Praze se Jablonský sdružil se spisovateli
kupícími se kolem Tylových divadelních podnikův i jeho
,Květů'; pokoušel se sám o herectví, redigoval dva
ročníky almanahu ,Vesna' a poznal tak básnictví.
sloužící zábavě i rozmaru vlastenecké společnosti. I o tom
mluví jasně jeho ,Básně'; pohádkám, allegorífm dával
roucho zábavné; skládal společenské písně hovějící
běžné citlivosti i lehké žertovnosti; liboval si v
preciosní hravosti se ženou. Celkem byl věrným a málo
samostatným epigonem poesie domácí.

Originální jest však Jablonský v samostatném
dvojdílném cyklu ,P í sně m i los t i'. V rodině Jaroslava
Pospíšila, s nímž po Tylovi redigoval ,K větý' a u něhož
vydal i svůj almanah, Jablonský poznal mladší jeho
sestru, polodětskou Marii, jež pod jménem Angelina
zjevuje se v jeho ,Písních milosti.' V letech 1836 a 1837
vznikaly tyto zpěvné skladby, plné vroucího serafinismu,
pfírodního idyllismu, romantického kultu večera, snu,
tušení; s erotikou slučuje se emfatické vlastenectví a
refrain básně VIII.: ,V I a s ti mé a To b ě' vyjadfuje
celkovou náladu. Mezi první a druhou částí cyklu leží
však hluboký rozpor, jímž Jablonský bolestně trpěl
v životě. Dne 4. dubna 1837, vyhovuje neústupnému
pfání zbožné rodiny, zejména svého tvrdého otce, a
nedoveda již vzdorovati hmotným útrapám, stíhajícím
chudého studenta, Jablonský vstoupil podruhé do
kláštera na Strahově, ač celá bytost jeho kroku tomu se