362

FR. TUHJ:-ISKÝ JAKO LYRIK.

z jeho veršů. Jak pokusy o lyricko-epické parafrase
domněle pravěkých památek rukopisných, tak náběhy k
lidové balladě a písni se Turinskému nezdařily; za to
našel několik hluboce položených tónů náboženské
oddanosti a zejména beznadějný, temný elegismus svých
hořce prožitých ,E leg i í p o I a b s k Ý ch',
improvisovaných za nocí nad předčasným hrobem milenčiným.
Romantická jest i báseň, jež jediné z celé poesie
Turinského žije, ,J e dna t o I i k o v I a s ť. Q Jest to prudký
a vroucí projev nezdolné touhy, neutlumitelný výkřik
osamělého srdce, nadšený dithyramb rozpálené hlavy,
žijící jedinou myšlenkou, jedinou představou. Paroxysmus
nadšení zvětšuje a násobí si vědomí dálky -- Turínský
došel právě jen do Vídně, - osamocuje a přebarvuje
si krásu otčiny a proměňuje se takřka v náboženské
zanícení. Ponětí vlastenecké jest romanticky
sentimentální a ryze básnické; není tu sousedského humoru,
jenž oživoval Rubšovu deklamovánku ,Já jsem Čech',
ani historické frasovitosti, která jest vlastním obsahem
,Tří dob země české' B. Jablonského, dvou bllženek
skladby Turinského. Z deklamovánky Rubšovy voní
kvítl maloměstských zahrádek: růže, karafiáty,
balzaminky i muškát; verše Jablonského jsou plny umělých
trochu poprášených a vybledlých květů papírových;
v básni Turínského šítí se skutečně vůně modré květiny
romantické, v níž nyjí, omdlévají a umírají i hrdinové
jeho ,Angeliny'.

KAREL SIMEON MACHÁČEK (1799-1846)í naznačil již
volbou svých překladů poetické své vzory: Goethe,

G Popularitu její zvýšila i okolnost, že ji Jungmann r. 1820
zařadil do své ,Slovesnosti'.

7 Viz též jeho životopis od A. Truhláře v ,Kroku' 1887.