FR. TUHlNSKÝ JAKO LYRIK.

361

šené citovosti, jež ztrácí linie pro odstíny, přesnost
výrazu pro hudbu slova, zřetelně se zračí též v lyrice obou
zástupcu vskutku uměleckých snah dramatických v
Čechách do padesátých let, u Františka Turinského a
Simeona Karla Macháčka. 3

Takměř všecka lyrika FRANTIŠKA TURINSKÉHO (1797
až 1852), jež shrnuta byla teprve pozdě po jeho smrti,4
sahá do mladších let básníkových, doby to hlubokého
citového vzrušení, erotické sentimentality a elegičnosti,
svobodomyslného blouznění a svědomitého, soustavného
vzdělávání se aesthetického a literárního; později zdroj
básnické inspirace Turinského víc a více vysychal. Nebyl
nikdy příliš bohatý a bezprostřední, literární kultura
hlásí se ve verších Turinského značnější měrou nežli
síla citová. Tato kultura vedla jej k časomíře, v niž
často hledal dosti složité a nerhytmické strofy; 5 tato
kultura pobízela jej, aby pokoušel se o těžkou,
přeplněnou architekturu ódy, jež začasté bortila se pod
přítěží obecných, matných pomyslu; tato kultura dávala
obestírati zajímavé postřehy krajinářské, působivé
vzpomínky historické, vřelé detaily osobních styků
mnohoslovnou rhetorikou, spíše zatemňujíc! než vyjasňujíci.

Leč nebyla to jen pathetická reflexe v duchu
básnictví klassického, co rychle a jemně zaujalo vnímavý
smysl Turinského; též tóny čistě romantické zaznívají
3 ° jejich dramatické poesii viz kapitolu ,České drama
v letech 1821 ~ 1848' v II. svazku tohoto díla, na str. 340--419;
tam uvedena i důležitější data životopisná.

4 V ,Národní bibliothéce' Kobrově r. 1880, sv. 62, s
pěkným životopisem od básníkova syna Mořice.

5 Básně Turinského jsou vysoce zajímavy po stránce
prosodické; srv. v té příčině studii J. Královu ,0 prosodii české
v Listech filolog. 1894, sv. XXI, na str. 406 a 433.