35R

J. HEHZOG A J. KOCIÁN.

nějí se odtud k časovější poesii německé, Herzog
k Fouquéovi, Kocián ke Kleistovi, Biirgerovi a
GoetheovL Nejen literárně, nýbrž i myšlenkově blíží se
debutním svazečkům Kollára a Čelakovského: erotika
sloučená s vlastenectvím a slovanstvím, přírodní enthusiasmus
spojený s vroucností náboženskou projevuje se i u nich
povznesenou deklamací. I dal by se význam obou
zapadlých sbírek, Herzogovy i Kociánovy, stručně vymeziti
takto: pod vlivem antické i německé poesie prožívají
mladí básníci formální i myšlenkový přerod od
vyrovnaného klassicismu ke vzrušené romantice; s vážností a
se zápalem hledají životní ideály v národnosti a
zbožností; v erotice spojují Klopstockovský
transcendentalism s vřelým, skutečným zažitkem.

Jsou epigony cizích literatur - ale pohříchu ničím
více. V tom jest tragický osud obou. I Čelakovský i Kollár
byli odkojeni západní poesií, i oni vzdali jí v prvotinách
svých více než povinnou daň, ale oba se vypracovali
z cizích vzorů v a vlivů k vlastní individualitě, k vlastní
koncepci života, k vlastní poesii -- a proto jsou živi
pod nes, zatím co jméno Herzogovo a Kociánovo jest
právě jen ,vyhasla ohně kouř, slitého zvonu hlas'.

Podobný osud stihl mladšího jich vrstevníka,
neklidného a rozervaného elegika VÁCLAVA RÁBA2 (1804 až
1838). Čtrnácte let, jež leží mezi vydáním ,Básní'
Herzogových (1822) a ,S m í š e n Ý c h b á sní' Rábových
(1836), čitelně jest vepsáno do zasmušilých slok
mladšího z básníků. Ráb byl již životem čistokrevný
romantik: syn vážené rodiny, jemuž dostalo se
nejpečli
2 Podrobný životopis Rábův viz v úvodě k ,Vybraným
básním' v Ústřední knihO\'ně sv. 224, v Praze 1887.