IwnŠOVA PHŮPRAVA NOVELLISTlOKÁ.

223

nými hrůzami banální romantiky; dcera katova, ďábelský
svůdce dívek v podobě mladistvého majitele panství.
zatvrzelý starý mlynář jsou herci těchto děsivých scén;
pohřbení za živa, zničení loďky s milenci proudy
puštěnými ze stavidel jsou kulminační jejich body dějové;
vše vyrůstá jako černý, ponurý přízrak půlnoční z
hrozivé nálady krajinné. Od allegorisujících báchorek
s mravoučnou tendencí, jakými jsou ,B ra t t í' a ,D
ivo kým u Žl, dospěl Rubeš až k rodinné sentimentálnosti
a podrobnému genrismu svojí rozsáhlé povídky ,H a
rfen i ce'. Při této plačtivé skladbě již současný
duchaplný kritik K. B. Štorch (v ,Květech' r. 1844) žeiel, že
,spisovatel místo obrazů raději dokonalou, úplně
zaokrouhlenou povídku nepodal, protože poměrové
jednotlivých částek nesrovnaJí jsou a my tak ani opravdovou
povídku, ani opravdové obrazy nemáme'. Rubeš složil
,Harfenici' podle pohodlného receptu na výrobu jímavých
novcll, jejž Antonín Štika žertovně dává příteli
Antonínu Prášilo vi v povídce ,Pan amanuensis na venku'.
kterýž recept končí praktickým pokynem: ,A k tomu
ober ještě trochu Lafontaina, Kramra, Spiesza a jak se
ti spiritusi všickni všudy jmenují.' Napoleonské války,
toto pohodlné propadliště všech nepohodlných osob
v neobratných novellách doby Rubšovy, jsou pozadím
trudných dějů mladistvé ctnostné harfenice Lidušky, jež
i se svou uplakanou písní ,Nad hrobem pláče pěvkyně'
jest pouhou kopií Goethovy Mignon. S moudrým a
zamyšleným dědečkem prochází Liduška plesy Prahy
vznešené i hospodami Prahy temné, s hlubokým stínem
v duši a s chorobou v těle. Pojednou zmizí Praha,
kterou Rubeš kreslil podrobnými genrovými obrazy
ptihrublé techniky, ustupujíc idyllicky nasládlému ven·