204

M. D. RETTlliOV Á.

v Ústí nad Orlicí, v Rychnově a posléze v Litomyšli,
nese na otylé tváři spokojené měšťanky rokokový pudr
povýšené úřednice. Společenské, poněkud povznesené
postavení jejího chotě vysvětluje, proč Rettigová k
měšťanským matkám a dcerkám nechová se jako
stejnorodá, nýbrž proč se k nim protektorsky skláni, byt to
bylo jen od kuchyňské plotny a šicího stolku. Příliš
horlivá korrespondentka, která maloměstskou žvatlavost
přenesla do dopisflv a knih, úzkostlivě rozdělila svoji
produkci na knihy všední a sváteční. Její belletrie dílem
novellistická, dílem didaktická a částečně i dramatická,
hoví běžnému sentimentalismu a nasládlé idyllice,
lemuje ušlechtilé city květinovými guirlandami, sdružuje
jalovost mravních rad pro dívky s jalovou lyrickou
fraseologií, a již květnatými, přeslazenými tituly ,Arnošt
a Bělinka" ,Mařenčin košiček', ,Narcisky', ,Kvítí májové',
,Jaroslav a Terinka' projevuje obřadnou strojenost této
sváteční literatury. S větším souhlasem přijalo
blahobytné a požívačné okolí její rukověti praktické,
rozsáhlejší objemem a užitečněj~í obsahem, pověstnou
,Domácí kuchařku', ,Kafíčko a vše, co je sladkého' a
,Pojednání o telecím mase'. Hlavně předmluvy těchto
banausních knih jsou významnými dokumenty kulturně
historickými: paradoxně v té době vržený výrok
Feuerbachův: ,Jídlo a pití jsou samy o sobě náboženskými
úkony', realisuje se tu doslova, bez výhrady a s únavnou
dfikladností. Celý vesmír plyne v mlze kuchyňské páry,
jídelní lístek stává se deskou hodnot, bohatě a skvěle
uchystaná tabule, namnoze rozměrů gargantuovských,
líčí se jako vysoký cíl ženského snaženi. To rozpol.
tění mezi krajní sentimentálnost a krajní banálnost
činí Rettigovou tak typickou pro údobí let čtyřicátých;