202

ČESKÉ ZÁBAVY.

preciosní i štiplavá symbolika květin, někdy
gessnerovský idyl1ism a anakreontická koketerie, vyznacuJl
veršovanou část těchto drobných almanahu, psaných
epigony básnické školy Čelakovského; v próse převládá
sladce sentimentální, unyle affektovaný způsob slohový,
jak jej v novellách ze současného života pěstoval
zejména J. K. Tyl. Třetí svazeček ,Pomněnek' (z r. 1843)
obsahuje práce výlučně podepsané ženskými jmény
a pseudonymy: dívky opěvují své milence básnickým
ceremonielem mužské erotiky, dělí se o jejich srdce
KoUárovsky s vlastí, ornamentují svou lyriku
květinovými emblemy, vkládají svá yyznání lásky mezi drobné
idylJické obrázky krajinářské.

Jako ,české bály' tímto způsobem osvobodily
český hovor na plese, tak ,české besedy" hlavně na
venkově, uvedly českou píseň a českou deklamaci do
společnosti měšťanské. Spojeny namnoze s tanečními
zábavami, pořádány v zahradních hostincích, kde filistři
mohli se příti o přednost piva nadkvasného a
podkvasného, střídaly tanec se zpěvem národních i
znárodnělých písní, které tehdy byly po ruce ve Škroupových
sbírkách ,Věnci' a ,Zlatém zpěvníku', mísily střídmý,
bázlivý humor s chvastavým nadšením a upokojovaly
všední i sváteční náladu českého měšťáka, jenž vděčně
kvituje lichotnou účast, s níž k jeho pfedůležité osobě
deklamace i písně se obracejí. Rubeš a jeho skupina
humoristická přímo vychází z těchto ,besed'; Rubšovy
,Deklamovánky' i s průpravnými básničkami V. Kl.
Klicpery jsou jejich přiměřeným výrazem literárním.