MYěLENKOV~ OVZDuM DOBY.

1')1

odpočinku a s rozmyslem popřává si malých radosti
a skromných požitků.

Vedle podmínek hospodářských jeví se při této
stagnaci i podmínky ideové. Veliké myšlenky národního
obrození, jež formulovala první i druhá generace
buditelská, dlouho zůstávaly omezeny na výlučný okruh
intelligence. Bylo nyní potřebí, aby pronikly do širších
vrstev lidových; aby odvedeny byly ze studoven učenců
do jizeb měšťanských, z knihoven do dílen řemeslnických,
z osamělých klášterů do veřejných škol, z redakcí
časopisů do světnic selských. Neznamenají-li téta čtyřicátá
a padesátá v jádře svém dobu rozvoje ideového, jakou
byla pro obrození decennia předcházející, dojista
znamenají období, v němž ideje vypracované generacemi
předchozími zapouštějí kořeny do reálního života. Tehdy
získáno jest pro národnostní i osvícenské snahy našeho
probuzení měšťanstvo v Praze i na venkově, značná část
úřednictva a skoro celý stav řemeslnický. Leč toto
sblížení není bez osudnosti: malé měšťanstvo vtiskuje
literatuře za doby obrození svou ješitnou malichernost, drobný
filistr vnucuje myšlenkám buditelským svoji mdlou
úzkoprsost. Čtyřicátá a padesátá léta vyznačují se tudíž
i v českém písemnictví maloměstským šosáctvím a
občanskou krátkozrakostí, které jsou tolik charakteristické
pro celý tehdejší život středoevropský.!

Český svět skládá se z oddělených a vzájemně si
odcizených malých i větších měst a městeček, jejichž
oby
l Náhlá politická reakce po roce 1 ~48, jenž málo jsa
připraven, nezasáhl hloub{ji v ústrojí českého života, vysvětluje,
proč léta padesátá nemnoho se liší od lct čtyřicátých jak
společensky tak literárně; i lze dojista bez násilnosti spojovati obě
desítiletí i v charakteristicc všeobecného ovzduší i při líčení
rozvoje písemnictví.