130 PALACKÉHO PRŮPRAVA A PŘÍPUAVA HlSTOIL

und Handschriften' - prvý díl těsněji než by se zdálo
přiléhal k Dobnerovi, a to, nač si v něm Palacký
nejvíce zakládal, výklad o společenských a právních
poměrech Čech slovanských, byla fata morgana, kterou
zavinily theorie Rousseauovy o zlatém věku přírodního
prastavu a Herderovo appIikování jich na Slovany. Tu
ukázalo se, jak nebezpečné je ,filosofické' pojímání
historie bez dostatečného konstatování fakt - a ovšem
i v díle Palackého bylo lze pozorovati, že jeho
dokonalým theoretickým zásadám o methodě historické
nestačila všude také praxe. Více z ,Geschichte von Bohmen
před r. 1848 nevyšlo - a dva a půl svazku r. 1836 až
1845 vydaného, ta prvá německá redakce životního díla
Palackého, není v podstatě ničím jiným, než také
přípravnou prací pro ,Dějiny národa českého', jež v nové
redakci počaly vycházeti teprv r. 1848. Neboť teprve
česke ,Dějiny' mají ono hlubší pojetí, jež Palacký
právem žádal od každé dokonalé práce historiografické, a
ony i v jednotlivostech představují proti prvnímu
vydání německému vydání opravené a rozšířené. Proto
o ,Dějinách' Palackého bude vhodnější promluviti
podrobněji níže.