i)()BltOVSKÝ A PALACKÝ.

79

Palackého, jest dosti obtížný. Methodický a čistě vědecký
význam palaeografických cvičení, historických diskussí,
archivních studií pod vůdčím dozorem Dobrovského
jest nesporný;l leč rádi bychom znali i psychologický
poměr, ideový vztah obou v této době; dojista nebyl
vyčerpán na půdě pouhé historie. Učitel a žák, kteří
tu stáli vedle sebe, byli zástupci protichůdných světův
ideových a dokonce dvojí skvělý příklad krajně odlišných
duševních organisací. Dobrovský důsledný osvícenec
v světlých a jasných tradicích XVIII. věku, Palacký
zanícený romantik, odchovaný ideami nového století;
Dobrovský vyhraněný racionalista, nenávidějící
sentimentálního zmatku a citového upřílišení, Palacký vyznavač
filosofie citu; Dobrovský kritický skeptik přísné
observan ce, Palacký abstraktní apriori sta odvážných koncepcí
metafysických; Dobrovský neúprosný strážce střízlivé
a vážné pravdy ve vědě a literatuře, Palacký mladistvý
nadšenec, kolísající mezi aesthetickým zanícením
prešpurské doby a národnostně literárním nadšením
družiny Jungmannovy v Praze; Dobrovský rozený analytik,
Palacký předurčený mistr synthese. Nebyla tu snad
nedorozumění, jimiž bychom si mohli vysvětliti
nedůslednost úsudků Palackého o učiteli po jeho smrti, ~
nebylo tu snad přitahování a odpuzování dvou pólů
protivných? Tolik jest jisto: nikdo nebyl uzpůsoben
do té míry jako Dobrovský, aby mladistvému Palackému,
jenž bez rovnováhy vznášel se v aesthetickém
vzducho
1 O vlivu Dobrovského na odbornou historickou práci
Palackého viz níže.

2 Viz rozpor pojetí Dobrovského v Palackého přednášce
,Josef Dobrovský's Leben und gelehrtes Wirken' 1833 (otištěné
v překladu v Drobných spisech III, 418-449) a v úvodě díla ,Die
altesten Denkmaler der bohmischen Sprache' 1840.