78

DOBROVSKÝ A PALACKÝ.

sofické',19 krásným i odvážným činem. Dosah činu toh{}
dá se posouditi také, čteme-li živý a svěží, jasný a klidný
překlad části Platonova ,F a i d r a',20 o němž platí slova,
kterými Palacký shovívavě posoudil J. Černého převod
,Faidona' Mendelssohnova. ,Spis tento ušlechtilý v oděvu
českém nejináče než jako pouhý originál se čte;
překladateli podařilo se spojiti v něm okrasy jak vědeckého, tak
pulárního slohu našeho'.2l Tak lze o mladistvém Palackém
i použiti ve filosofickém oboru krásných slov, jimiž
případně charakterisoval jeho starého učitele Dobrovskéh{}
Goethe: ,Kamkoliv zasahuje, tu hned jest patrný mistr.
který všude pochopil svůj předmět a kterému se
zlomky rychle v celek řadí.'

lIl.

Dobrovský a Palacký.

Hrabata František a Kašpar ze Šternberka. Založení
Musea království českého.

Poznali jsme hluboké a opravdové úsilí Františka
Palackého postoupiti v aesthetických a filosofických
spisech k samé podstatě věcí, k myšlenkové realitě
a skutečnosti. Přechýlení od aesthetiky k historii mělo
úsilnou snahu tu dovršiti. Vůdci a rádci Palackého při
tom byli dva mužové, náležející myšlenkovým směrem

přátelskými styky těsně k sobě: Josef Dobrovský
a hrabě František Šternberk.

Přesný výklad mocného vlivu, jímž JOSEF DOBROVSKÝ

timed v prvních týdnech pražského pobytu působil na
19 ČČM. 1827 a v Drobných spisech III, 191-198.

~o ČČM. 1828 a v Drobných spisech III, 199-207.

21 ČČM, 1833 IV, str. 462 a v Drobných spisech III, 644.