76

I'ALACKltHO P/tÁCE FILOSOFICKI:.

mohutnost ducha lidského. I ve filosofii jako dříve
v aesthetice vztyčuje si aprioristicky několik
samostatných principů, jež kritika Kantova podvrátila; věřící
idealista, jenž v pozdějších letech vrátil se i k víře
v osobního Boha, pokládal Boha, přírodu a ducha za
principy reální. Nad celou filosofickou stavbou
Palackého, zbudovanou sice na cizích základech, ale z
vlastního myšlenkového staviva, klene se jako vznešená
kopule idea božnosti, kterou poznali jsme v jeho
aesthetice a s kterou setkáme se i v jeho díle dějepiseckém
-- - tu zvolna končí se spekulace, aby 'počala se
modlitba činem, prací, mravní akcí. Palackého filosofie,
vůbec aprioristická, odhaluje posléze absolutno
způsobem takřka theologickým a svou ethikou vychovává
jednotlivce i národ k tomuto absolutnu: pokračovati
k bojnosti humanitou a náboženstvím jest závěrečné
slovo jeho filosofie.1k

Ukazuje nám tudíž aesthetická a filosofická činnost
Palackého nejen po stránce chronologické a vnější,
nýbrž i po stránce psychologické a vnitřní, vývojovou
průpravu jeho historického díla a politického programu;
dalyf mu ono velké ideové pojetí, jímž se úspěšně liší
ode všech svých předchůdců. Mají však i jiný význam
vývojový pro osobnost svého autora. Mládí Palackého
značeno jest důsledným úsilím proniknouti k očividné
pravdě, dobýti si myšlenkové skutečnosti, zmocniti se
životní reality. Básnická činnost stojí tu na nejnižším
stupni: Palackém u potud stačí abstraktní krása, tradiční
schema, klassicistsky sti lisovaný matný obraz života.

18 Tak pojímají shoEině filosofii Palackého I" Čech v Osvětě
XV, 1885, T. G. Masaryk na m. uv. a v koncisním přehledu
1. Pekař v .Ottově Slovníku naučném'.