58

,LABYHlMT SLÁVY.' POSLEDNÍ VERŠE.

difikaci Kollárově: Slované polabští i poba1tičtí hynou,
velkomoravská říše i slovenské panství padají
slovanskou nesvornosti, Rusové trpí návalem tatarským, Srbové
porobou tureckou; posléze se Jan s pfíšerným svým
vůdcem octne v domnělé kolébce Slovanstva nad
Gangem, a se sarkastickým posměchem Duchamor znovu
dokazuje Janovi, že jediný východ z věčného bludiště
pohrom ovládajících dějiny slovanské jest zaměnění
víry a národnosti za kult vítězné hmoty a volného
kosmopolitismu. Jan nevěří a vrací se domů, očekáván jsa
Ludmilou, která ještě na zemi jej vysvobozuje za
okolností velmi romaneskních, umírajíc sama. Tak posléze
Jan jest věčnou ženskostí zachráněn od Duchamora, ale
svůj úkol neustálého snažení provádí teprve po
vykoupení; v Porýní vynalézá knihtisk, svrchovaně dokonalý
nástroj na zvelebení vlastního národa i lidstva vůbec.
Výmluvnou apotheosou hrdinského poslání čisté ideje
a osvěty báseň vyznívá:

,Nastane vám bojování nové,
nových nepřátel se zdvihá roj;
svaté myšlenky však hrdinové

s hmotem bujným počnou krutý boj
avšak bitvy krvavé a seče

neotevrou blaženosti chrám:

Vězte, že jen světla bleskne' meče
vydobudou věčnou slávu vám!'

Bolestné stigma abstraktnosti a fiktivnosti vtiskuje
ráz celé skladbě. Goethovým postavám úplně odňat
jejich bohatý realismus: Mefistovi překypující humor a
kaustický vtip, Markétce erotické kouzlo; místo nich
'zůstala zosobněná chladná negace a serafické ne životné
schema. Jan Kutenský neprožívá nic, nýbrž jen po-