175

vati poema; zdá se, že nemůže již déle
snášeti obcování nepočestné tolika lenochů; kdyby
mohlo toho snášeti a kdyby sobě samo
bránilo prohlédnouti a toto poznati, přece Kristus
by nechtěl, aby déle pod pláštíkem zbožnosti
jemu lidé se rouhali a jeho ustanovení
nepřevraceli.

Hutten: Až přijde onen čas však, o to,
myslím, budeme musiti usilovati, abychom
nejslavnější města něme(;ká, upustíc od všech
dřívějších sporů a nepřátelství, v spolek
přijali; neboť vidím, že mocně po svobodě se
obracejí a hanbí se za hnusné otroctví, jako
žádný jiný stav; mají pak moc, hojnost peněz,
tak že dovedou nám prostředky poskytnouti,
bude-li nutno o těch věcech válkou
rozhodovati, jako že bude nutno.

František: Napomenutí tvé přijímám a
náhled tvůj schvaluji, ačkoliv ustanovil jsem se
v mysli již dříve s nimi se smířiti a v přátelství
žíti.

Kupec: Slyším o věci podivuhodně žádouCÍ,.
jen dojde-li k ní.

František: S mé strany odkladu není.
Kupec: Kéž by jen nebylo; neboť vím, že
lidé mého stavu budou velmi dychtivi a ochotni.

František: I já ochotu svou slibuji.

Hutten: Nechtěl-li bys býti ochoten, ve mně
měl bys karatele; já alespoň nikdy neustanu
tebe vybízeti a na tobě důtklivě žádati, abys
sloužil Německu k prospěchu. A to nechť