174-

žeme spustiti kteroukoliv jinou loupež, jakmile

o této uvažovati počneme.

Hutten: Vynasnažím se, a myslím, že něco
dá se vykonati připojí-Ii se tento hbitě ke
m ně a pomoci své neodepře-Ii.

František: Přispěji tobě, ale v pravý ča<;,
až najdu příležitost, neboť zdá se mi, že příliš
chvátáš.

Hutten: Což má se vytýkati chvat tomu,
jenž nyní konečně počíná, a dosud máme
očekávati příležitost, když již oni tolik ničemných
zločinů spáchali, jakoby každá chvíle nebyla
vhodna, abychom se jejich počínání na odpor
postavili?

František: Přece něco mne zdržuje, co sám
dobře znáš: což chtěl bys, abychom počnouce
nevčasně od těch, kteří o Německo starati se
nechtějí, byli potlačeni.

Hutten: Odvrať to Kristus, toho bych
nechtěl.

František: Avšak, myslím, stalo by se to,
kdyby v odvaze tvé jiní tebe následovali; a
proto se mnou jiný čas vyčkávej; až ten
nastane, řekneš sám, že byl vhodnější k
provedení těch věd.

Hutten: Počkám, jen nebude-li to dlouho
trvati.

František: Neklamu-li se, jest čas ten
blízek; neboť Německo ze sna již vstává tebou
i Lutherem probuzeno z hlubokého jakéhosi
spánku, a úskok, kterým bylo uspáno, pozná-