17 (
nemá meze, nemá míry. A nasi také
kardinálové, co se od Římanů naučili, dále zručně
na nás provádějí a tak v loupežení a šizení
se vzmohli, že nejúrodnější místa Německa,
nejbujnější role osadili, nejvýnosnější cla
uchvátili; neboť jak oba břehy rýnské v moci mají!

František: Tak, že Bedřich III nazýval je
krajem kněžským, ježto viděl, že Rýn od
pramene až k vtoku do moře jest v rukou
německých biskupů.

Hutten: A ubohý národ francký, jak jest
podroben bezbožné nadvládě kně~í?

František: To mohli byste viděti! Říkávám,
že proto ztratili svůj slavný název, jímž v staré
době svobodnými Franky byli nazýváni,
poněvadž otročtěji než který jiný národ v to jho
jste hlavy své sklonili.

Hutten: I já se za to stydím a ve dne,
v noci přemýšlím a usiluji, abychom se
vzmužili a zbavili hanby plného zajetí, a
neustávám nikdy vybízeti k opětnému získání svobody
a krajanům svým, až záští tím si vzbuzuji,
vyčítám trpělivost, zbabělou, že strpí, aby ty
davy holobrádků hovící si při víně a
radovánkách u nás se potulovaly, že nepozorují a
nevidí, jaké nebezpečenství z toho hrozí studu
ženskému, ježto i do domů je volají a
předychtivě s nimi se stýkají. Ale to na jevě
jest, že široko daleko vykládati třeba není:
avšak o těch Římanech dokončím, co zbývá,
stručně, dotkna se jejich legátů, nad kteroužto