9-

Hutten: Avšak dám ti ji co nevidět: neboť
pravím ti svatou, pravdivou pravdu,
nenabudeš-Ii rozumu a neumírníš-Ii svou svévoli, dám
ti nejdřív jednu přes tvé tváře a přes celý
obličej, pak zuby ti vyrazím všecky najednou
vraze do nich pěsti své, pak natluku ti boky,
až všecka žebra zapraskají a pak, až ztratě
všecky síly se do bláta svalíŠ, nechám tebe
zde polomrtvého, chrlícího několik liber pepře
a půl lotu šafránu.

František: Stůjte anebo odejděte někam,
musím jíti k svému Huttenovi a napomenouti
ho, aby hněvem přemožen - jak vidím
nedopustil se něčeho nenáležitého: tak
prudkého ducha jest, ať cokoliv jej dojmulo. Co
pak, můj Huttene? Tak jsi rozzloben, že ani
rozumu nepopřáváš místa, cti své zapomínáš
a nejsi pamětliv, že jsi mužem?

Hutten: Arciť nebudu pamětliv toho, příteli,
snesu-li řeči tohoto člověka, jichž pravý muž
nikdy by nemohl snésti.

František: Co jest to zač a co jest tenhle
za chlapíka, ježto poznávám, že nejsi bez
příčiny rozčilen a že hněváš se příslušně.

Hutten: Hned se dozvíš; jest to kupec,
sluha Fuggerů. Ježto v hovoru přišli jsme na
to, o čem sněm *) jednal, na čem. se ustanovil
a co prohlásil a mezi jiným někdo se zmínil,
že Karel V. přísahal, že učiní konec tuláctví

*) Sněm Wormský, současný s dialogem tímto.

II