98

Kupec: Avšak jistě svou dobou připravíš,
vždyť znám mravy rytířů.

Hutten: Zlomyslníku zlomyslný, myslíš, že
snesu, abys mně svévolně spílal?

Kupec: Znovu pravím, že váš stav
znepokojuje Německo, a že nejeden z vás
samojediných jako lupič obsazuje cesty, cestující
znepokojuje a vůbec veřejně činí příkoří a
nevyjmul jsem tebe z toho, neboť vidím, že máš
ducha obzvláště rytířského. K vůli tomu se
tak náhle čertíš?

Hutten: Nečertím se sice, ale po čertech
skrotím tebe za tvoji svévolnost, ježto pro
zločin jednoho člena neb několika nemnohých
urážíš celý přeslavný stav a nemáš na tom
dosti, že do těch si stěžuješ, kteří ti škodu
neb zlo způsobili, nýbrž všeobecně tupíš muže
nevinné, dvojí tak lži se dopouštěje, ježto
jednak lupiči nejsou pouze z rytířů, a ježto všickni
rytíři nejsou lupiči.

Kupec: Jen se odvaž prstem se mne do"
tknouti, jen· se odvaž!

Hutten: Hned se odvážím, neustaneš-li
zlořečiti; a věru nebudeš pozorovati ani, že jsi
v obci svobodné ani že na místě posvátném,
vyklouzne-li ti nadále takové slovo z úst.

Kupec: Nezuř!

Hutten: Ještě se' mně vysmíváš, ničemníče,
větroplachu, mizero?

Kupec: Ježto dosud jsi mně nedal
příležitosti, abych plakal.