Rozmlouvají Hutten, Kupec a František ze
Sikingenův.

Hutten: Jen ať ti ten tvůj ničemný jazyk
nezkrotím, zlomyslníku, zlolajníku!

Kupec: Zde přece nedopustíš se na mně
násilí, v obci svobodné, ba na místě svatém.

Hutten: Zde, jak díš, arciť ne, ale kamkoliv
vykročíš: neboť proč tupíš muže řádné,
svévolníku ničemný, lupiči, zloději, proč?

Kupec: Ustaň, loupežníku, a raději zde skroť
své volné ruce, abys jinde nemusil svázané.

Hutten: Ty mně chceš svazovati ruce,
ničemníče, aneb k něčemu nutiti, ' čeho činitI
nechci?

Kupec: Nebudu tebe arciť nutiti, abys něco
činil, ale přinutím tebe, abys ustal, jak u
rychtáře tebe udám, neboť proč mně násilím
výhrožuješ (

Hutten: Celý svět zví i ty zvíš, co jsem se
odvážil činiti a mluviti. Což pak jsem tebe
někdy oloupil? Či ptipravil jsem někoho z
živých dosud neb zemřelých o jeho majetek?

Hutten: Dialogy. 7