87
Bulla: A přece nejsem, mylně jsem věřila,
že jsem.

Hutten: Ač já jsem ti ohlašoval, jaká jsi;
toho dobrodiní jsem ti prokázal, vša·k ještě
tu máš!

Bulla: Ustaň, prosím tebe, pro to, cokoliv
máš drahého. Ejhle, pravici vztahuji k tobě,
zvítězil jsi, užij vítězství svého a rozkazuj'!

Hutten: Jak bych ho měl užiti? Tebe smrti
a to potupné vydám.

Bulla: Nyní posléze já ubohá tam jsem
dospěla, že ani prosbou života uhájiti nemohu,
jež jsem sem přišla, abych kralovala. Ač nic
neprospěly takové úskoky, tak znamenité léčky,
přece dle zákonů svých míru mně popřej!

Hutten: S bullami mír býti nemůže.

Bulla: Smiluj se alespoň nade mnou, když
tak snažně tebe prosím.

Hutten: Rádi milost dáváme těm, kteří
mimovolně chybují, nikoliv těm, kteří schválně
ničemné hříchy páchají.

Bulla: Avšak již nebudu více hřešiti.
Hutten: To jest jisto, neboť zhyneš dfíve,
než bys opět mohla hřešiti.

Bulla: Přemoz ducha svého ty, jenž Bully
přemaháš!

Hutten: Tebe však nadobro skrotím.

Bulla: Dej milost té, jež od tebe dostatečně
skrocena, nikdy více hřešiti nebude.