~I

BuHa: Zda někdy ustaneš mne bíti, třikráte
prokletý?

Hutten: Zda 11ěkdy ustaneš mně látL
třikráte záhubná?

Bulla: A přece vlastností bull jest
proklínati, <l bylo i dříve.

Hutten: A naší bíti, a bude j vždy.

Bulla: Není, jak jsem se domnívala,
Německo pohostinné, neboť zle dnes mne p~ijímáš.

Hutten: Právě podle zásluhy. A kdybys mne
mčla v Římě, co bys se mnou učinila?

BuHa: Něčím znamenitým bych tebe učinila.
Hutten: Vím i co chceš si zde zakoupiti
koho učiniti prodejným si žádáš

BuHa: Nic takového s tebou nezamýšlím,
nýbrž učiním tě biskupem, pustíš-li mne.

Hutten: Nechci býti ani biskupem ani
nepustím tebe odsud, kde pohostění náležitého
se ti dostává.

Bulla: Pusť mne přece!
Hutten: Není možná.

BuHa: Nevíš, jakou záhubu sám na sebe voláš.
Hutten: Avšak potom teprve pustím, tu máš

ránu.

BuHa: Chci dnes dostati se od tebe, není-li
vůbec nikde pomoci, jež by mně přinesla
záchranu proti tvému tak velkému nepřátelství.

Hutten: Pomoci nikde není.

BuHa: Kdo ví, jak vážně jednati počnu a
lákavé odměny přislíbím.

Hutten: Tu máš tedy jednu ránu vážně.

rruttcn: Dialogy.