Hutten: Ty však budiž Bullou a tu máš
jednu a tu máš druhou ránu!

Bulla: Synu Satanův!

Hutten: Prázdná bublino velkého šprýmaře,
tu máš!

Bulla: Dnes, jak vidím, za každé prázdné
slovo dostanu plnou ránu.

Hutten: Chceš raději tohle či dáti pokoj?

Kdybys byla zůstala v Římě, byla bys se
vyhnula nehodě.

Bulla: Ale dám pokoj, až mně papež nařídí.
Hutten: Arciť nevím, co on ti přikáže, avšak
sám zakazuji ti odtud nohou se hnouti, tak
velím a káži; neposlechneš-li, způsobím
ranami svými, že dáš, nerada sice, pokoj: a věru
mně se zamlouvá s tebou takto ranami si hráti.

Bulla: Avšak mně se to nezamlouvá; hledej
si někoho jiného, s kým bys si hrál: já nejsem
tvá hračka; ale pověz, ty pohrdáš vládou Lva X.

Hutten: Nejenom Desátého Lva, nýbrž
Desíti Lvů, kdyby ne3pravedIivé rozkazy dávali.

BuBa: Odstup ode mne, již teď, což neslyšíš?
Hutten: Dříve tebe zničím se šk0dou a
pohromou, plnou šaškovství, loupežnici, škůdkyni,
jež ze země statky vyváží.

Bulla: Kde jste tedy, vy zbožní Němci,
nábožni občané? Kde davy mnichů, věrné to
vždy komonstvo papežovo? Kde ženštiny
bohabojné, náš to lid I pokolení nábožné? Kde
kurtisáni, BulI to obdivovatelé? Kde jste Vy, kteří