7-
Hutten: Nečiní toho; neboť raději chtí býti

svobodni.

Bulla: Blahoslavení, kteří mne podporují.
Hutten: Šibenice zasluhují. Tu máš na lopatky.
Bulla: Pomozte, Němci, II nichž vždy Bully

slávy požívaly.

Hutten: Avšak nyní nenávisti a nepřátelství
úhlavního požívají.

Bulla: Tomu se věru divím: neboť ti, kteří
nyní od nás se odvracují, druhdy za světlo
očí svých nás pokládali a proto uctívali;
někteří myslili, že život bez nás ani životem
vůbec není, a proto za velkou cenu si nás
kupovali.

Hutten: Už dnes jest jinak: ti, jimž druhdy
za oči jste sloužily, neměli tehdy zraků
vlastních i užívali vás jako očí umělých; nyní
vynalezen byl lék, tak že nepotřebují cizích očí,
ježto ozdravili si oči vlastní a jich užívají.

Bulla: Klet budiž lék, který z dřívějších
pohostinných útulků nás vyhání a pomoci zbavuje.

Hutten: Kletba nejhorší tobě, BuBo, jež od
těch žádáš hostinný útulek, jimž škoditi hodláš,
a i za mé přítomnosti odvažuješ se dobrým
zlořečiti.

BuHa: Tedy abys viděl, že něco jsem, kdo
pak jsi ty, pro kterého nesmím říci, co chci?

Hutten: Jsem ten, jenž tebe bije; běda tobě!
Bnlla: Zhyň, bídníče, třikráte zhyň, jenž Bu(]y
se dotýkáš ponuknutím ďáblovým, proklet
budiž, ještě jednou proklet I