75

rány, a zaS nové: tak sluší se zacházeti s řím~
skými vnadidly.

BuHa: Jen kdybych se mohla vzpružiti, abych
se ti postavila tváří v tvúř. Co mne, slabochu,
biješ? Myslil jsi, že neumím se brániti? Mýlil
jsi se, poznáš, že BuHa jest hrdinská! Co mne
biješ? Běda tobě!

Hutten: To jest to, co jsem chtěl, abys se
ostnu vzpírala, abych tebe nezahubil, aniž bys
se vůbec bránila; trochu si zuř, jen abych
tebe pustil, vydal za nedlouho. Drž, hrdinská
BuHo, drž, dcero Lvova, tuto ránu také snes,
stvůro papežova, tak se u nás zápolí.

Bulla: Běda mně, běda pro bohy I Kde nyní
Eck? Kam dobrý ten muž prchl? Předvídal
tuto pohromu, tedy vzal nohy na ramena: tak
jsi mne zničiti chtěl, lstný theologu, nepoctivý
uprchlíku!

Hutten: Nesluší se bojuvné Bulle tak rychle
p02býti mysli ani tak lomoziti: vytrvej mužně
a braň se I

BuIla: Nepřišla jsem k tomu způsobu boje.

Hutten: Vím, že jsi zvykla bojovati
ničemností, úskokem, udavačstvím; však u nás se
bojuje jinak.

BuIla: Tedy mně se nelíbí s tebou bojovati.

Hutten: Avšak mně se líbí tebe zničiti úplně,
jež jsi zlá a zlou ničemností naplněna.

BuIla: Ať jsem jakákoliv jinak, jen když tobě
jsem neškodila.