74

Hutten: To, co máš po ruce, z ruky ti
vezmu I Kam pak se ženeš? Pohled'- na mne!
Jako, by byla znamenitá, se staví vykračujíc a
nesouc se: někdo by mohl mysliti, že za něco
stojí. Pohleď na mne, pohleď, ranami tebe
sraziti musím, zlá ničemnice!

HuIla: Pomozte mně, přispějte mně, zbožní
Němci kdekoliv, přineste mně pomoc, ana
krutě schvácena jsem; zde jest člověk, který
bully týrá a Lvu X. se vysmívá.

Hutten: Mezitím tu máš zase rány!

Bulla: Pusť mne, pravím: není potřeba, abys

o mne se staral zle a nevítaně.

Hutten: Ustanovil jsem se o tebe starati:
a hned z jedné bully mnohé udělám.

Hulla: Ty že uděláš bully, podvodníku? Vždyť
to jedině papežům jest dovoleno?

Hutten: Nové arciť neudělám, avšak tebe
rozsekám na mnoho drobných kousků.

Bulla: Zdivočilejšího člověka nikdy jsem
neviděla.

Hutten: Ničemnější bully nikde jsem
neviděl: jak jsi ohyzdna a nemila samým
pohledem!

Bulla: Jsou však lidé, kteří mne jako boha
ctíti budou, jestliže ty mne k nim pustíš.

Hutten: Věru to nejsou lidé svobodní, kteří
tebe uctívají, tebe, jež jsi chlubna, nestoudna,
nečista, plna zločinu a prorady, jež přes to
časem velice sebe sama velebíš a ukazuješ s
povykem to, čeho nemáš. Tu máš dvojnásobné